Lety do vesmíru

20.2.1947 vzlétla raketa V-2 s muškami octomilkami na palubě - první pozemští živočichové ve vesmíru. Raketa za 3 min 10 s vystoupala do výšky 109 km. Zkoumaly se na nich především účinky kosmické radiace.

1949 vzlétla raketa V-2 s makakem Albert II - první opice ve vesmíru.

Sovětská raketa R-1 s psi Cygan a Dezik - první psi ve vesmíru (na suborbitální dráze).

20.8.1953 z mysu Canaveral poprvé vzlétla raketa Redstone; raketa byla vyvinuta pro nesení konveční či nukleární bojové hlavice z německé střely A-4 (V-2) pod vedením Wernhera von Brauna.

20.9.1956 vzlétla upravená raketa Redstone se čtyřmi stupni (čtvrtý stupeň byl schopen nést 11 kg družici) a dosáhla rekordní výšky 1 097 km a ulétla vzdálenost 5 366 km.

4.10.1957 z kosmodromu Bajkonur vzlétla raketa R-7 (SS-6 Sapwood) s družicí Sputnik 1 - první umělá družice Země. Družice měla tvar koule o průměru 58 cm a hmotnosti 83,6 kg se čtyřmi prutovými anténami. Na oběžné dráze byla 92 dní, přičemž pomocí dvou radiových vysílačů 23 dní vydávala pravidelné signály. Zanikla pravděpodobně 4.1.1958.

3.11.1957 byl vypuštěn Sputnik 2, na jehož palubě byl pes Lajka - první pozemský tvor na oběžné dráze, která však přežila jen pár hodin, než přehřátím uhynula. Družice vážila asi 500 kg. V dubnu 1958 Sputnik 2 shořel v atmosféře.

31.1.1958 z mysu Canaveral vzlétla raketa Juno 1 (přejmenovaná raketa Redstone) v rámci programu Jupiter C s družicí Explorer 1 - první americká družice. Signály družice vedly k objevu van Allenových radiačních pásů kolem Země.

1.10.1958 byl založen NASA. Jako svou prioritu vyhlásil pilotovaný let do vesmíru v rámci programu Mercury do prosince 1960.

11/1958 - rada konstruktérů v SSSR schválila program Vostok s cílovým termínem říjen-prosinec 1960.

4.1.1959 -sovětská sonda Luna 1 prolétla kolem Měsíce - první umělé těleso k jinému kosmickému tělesu.

12.9.1959 34 hodin po startu sovětská Luna 2 dosáhla Měsíce a stala se tak prvním umělým tělesem, které ho dosáhlo.

4.10.1959 z kosmodromu Bajkonur odstartovala raketa se sondou Luna 3, která od 7.10. fotografovala Měsíc ze vzdálenosti 65-68 tisíc km včetně odvrácené strany Měsíce. 20.4.1960 shořela v atmosféře.

1959 - dvojice Kotulů Veverovitých (Able a Baker) se stala prvními živými tvory, kteří se vrátili z kosmického letu.

19.8.1960 byl vypuštěn na oběžnou dráhu Sputnik 5. Ruské feny Strelka a Bělka strávily jeden den ve stavu beztíže na oběžné dráze a vrátily se bezpečně na Zem; staly se tak prvními živými tvory, kteří se vrátili z oběžné dráhy.

31.1.1961 vzlétla upravená raketa Redstone (MRLV - Mercury Redstone Launch Vehicle) v rámci testu MR-2 (Mercury Redstone) a USA tak vynesly do vesmíru (pouze balistický let) prvního živého tvora - šimpanze Hama.

24.3.1961 vzlétla americká raketa Redstone v rámci testu MR-BD - Mercury Redstone Booster Development. Původně již měla nést kabinu s astronautem Allanem Shepardem, nakonec však manažeři NASA z bezpečnostních důvodů vyžádali ještě jednu (třetí) zkoušku nosiče bez lidské posádky.

12.4.1961 v 11:07 LT (09.07 moskevského času) z kosmodromu Bajkonur vzlétla modifikovaná raketa R-7 (SS-6) s lodí Vostok 1 o hmotnosti 4 725 kg. Na palubě byl mjr. Jurij Alexejevič Gagarin (27 let) - první kosmonaut. Během počáteční fáze startu došlo k výpadku spojení a došlo k závadě na elektrické instalaci v centrálním stupni nosné rakety, čímž došlo k navýšení finální rychlosti o 0,25 m/s a tím vyšší konečné oběžné dráze, než bylo plánováno. V 9.19 se Gagarin ohlásil z oběžné dráhy. V 9.22 kosmickou loď zaregistrovaly americké radary, v 9.30 byl informován president USA J. F. Kennedy. V 10.25 se nad Afrikou zapnul brzdící motor TDU, jehož jeden ventil nefungoval správně a díky malému úniku paliva motor zhasl o 1 s dříve a loď tak nezpomalil o 136, ale pouze 132 m/s. To narušilo sekvenci počítače, nedošlo k odpojení zadního motorového úseku od přistávací kabiny, celá sestava začala nekontrolovaně rotovat a třením o vzduch se kolem vytvořila ohnivá plazma. Pak se odpojovací nálože konečně aktivovaly, ovšem propojovací datový kabel stále obě sekce spojoval a hrozilo poškození lodi vzájemnými nárazy. Propojovací kabel se (10 minut po plánovaném odpojení) zřejmě přepálil a loď se díky záměrně vyosenému těžišti stabilizovala ve správné poloze. Ve výšce 7000 m se odpálil vstupní poklop a Gagarin byl automaticky katapultován; v 10.47 kabina přistála, v 10:55 Gagarin přistál na padáku u vesnice Smělovka v Saratovské oblasti. Loď vykonala jeden oblet Země. Automaticky řízený let trval 1 h 48 min, byl dlouhý 40 868,6 km, dosáhl výšky 327 km a rychlosti 28 260 km/h. Před komisí expertů vedenou konstruktérem Koroljovem Gagarin řekl: "Cítil jsem, jak se raketa komíhá a rotuje, jak se pálí její plášť, měl jsem pocit, že ztratím vědomí..." Na veřejnosti však informoval o bezproblémovém letu, zároveň bylo uváděno, že Gagarin hladce přistál v kosmické lodi. Gagarin pak dostal 15 tisíc rublů (nová Volha tehdy stála 4 tisíce), 4-pokojový byt o 80 m2, auto s řidičem a plat 380 rublů měsíčně. 27.3.1968 zahynul v MiGu-15. V 10.19 letoun (15 let starý) s Gagarinem a instruktorem Vladimirem Serjoginem odstartoval z letiště Čkalovskoje u Hvězdného městečka nedaleko Moskvy. Po 12 minutách Gagarin oznámil, že se kvůli zhoršenému počasí vracejí. V 10.31 se letoun zřítil u obce Novosjolovo, 20 km od letiště. Oba piloti zahynuli. Možnou příčinou bylo Gagarinovo nadměrné pití vodky a nedostatečné pilotážní zkušenosti, avšak pitva prokázala, že posádka před letem alkohol nepožila. Pravděpodobnou příčinou byl špatně nastavený výškoměr a chybný údaj o spodní hladině oblačnosti, který vycházel z předpovědi z předešlého dne. Letoun byl navíc zatížen přídavnými nádržemi a dostal se do úplavu Su-11, které nereagovalo na pokyny řídícího letového provozu. Až po roce 1990 bylo oficiálně přiznáno, že Gagarin byl před přistáním kosmické lodi katapultován.

Raketa R-7 "Semjorka" (SS-6 Sapwood) měla nosnost 7 tun. Konstruktérem byl Sergej Koroljov.

5.5.1961 vzlétla raketa Redstone MRLV-7 s lodí Mercury (výr. č. 7) (Allan Bartlet Shepard - první americký kosmonaut). Raketový motor běžel 145 s, loď dosáhla suborbitální výšky 187 km a rychlostí 8 350 km/h vykonala balistický let v trvání 15 min 22 s, přičemž ve stavu beztíže byla 5 minut. Přistávací modul Freedom 7 přistál v Atlantském oceánu u Bahamských ostrovů. Raketu Redstone zkonstruoval Wernher von Braun

.6.1961 byla vypuštěna sovětská špionážní družice Zenit.

1961 - byla vypuštěna americká špionážní družice Discover 1.

21.7.1961 v 07:20:36 LT (12:20:36 UTC) vzlétla raketa Redstone s lodí Mercury 4 (výr. č. 11) (Virgil Iven "Gus" Grissom - druhý americký kosmonaut). Loď provedla podobný 15 minutový balistický let jako se Shepardem. Modul Liberty Bell 7 přistál do Atlantského oceánu asi 500 km JV od Cape Canaveral; po několika minutách došlo k předčasnému pyrotechnickému otevření bočního poklopu a modul začal nabírat vodu. Grissom vylezl otvorem ven, ovšem začal nabírat vodu do skafandru, který se snažil hermeticky uzavřít. Vrtulník zachytil modul a snažil se jej vyzvednout, ale přes veškerou snahu byl nakonec odpojen a modul se potopil. Až poté byl Grissom na pokraji svých sil vyzvednut. Loď byla objevena až v květnu 1999 a vylovena 20.7.1999, poklop však zůstal na dně.

Raketa Redstone:
délka: 21,7 m (původně 19,2 m), průměr 1,78 m
startovací hmotnost: cca 29 tun (pův. 28 t)
motor A-7 měl tah 369 kN (pův. 334 kN), pracoval 155 s (pův. 110 s)
Raketa nebyla dost silná na vynesení lodi na oběžnou dráhu a nová raketa Atlas nebyla dostatečně spolehlivá, proto byly první lety suborbitální.

srpen 1961 -Sovětský svaz vypustil na oběžnou dráhu druhého kosmonauta. NASA se rozhodl opustit program suborbitálních letů (původně plánovaných sedm) a soustředil se na orbitální lety.

20.2.1962 v 11:47 LT (14.47 UTC) vzlétla nosná raketa Atlas s lodí Mercury 6 (pplk. John Hershel Glenn (40 let)). V 15.51 dosáhl výšky 160 km a ve 14.55 oběžné dráhy. V 16.16 přeletěl Cape Canaveral, čímž dokončil první oblet v trvání 89 minut. V řídícím středisku se objevil signál o uvolněném přistávacím vaku (včetně tepelného štítu). V 17.50 se objevila závada na automatickém řízení. Glenn aktivoval záložní řízení a v 17.56 zahájil třetí oblet. Navíc začala špatně fungovat klimatizace a teplota v kabině dosáhla 41°C. V 19.20 zažehl brzdící rakety. Kvůli falešnému signálu o uvolnění tepelného štítu nesměly být odděleny vyhořelé brzdící rakety. V 19.40 přistávací modul Friendship 7 přistál v Atlantském oceánu s odchylkou 80 km. Let trval 4 h 55 min 23 s. Loď byl vylovena americkým torpédoborcem Noa. Glenn byl prvním americkým kosmonautem, který se dostal na oběžnou dráhu. Start byl desetkrát odložen (od 20.12.).

24.5.1962 v 07:45 LT z Cape Canaveral vzlétla nosná raketa Atlas s lodí Mercury a modulem Aurora 7 (Scott Carpenter). Během tří orbitů měl vykonat 5 experimentů. Již během vzletu vykazoval chyby Pitch Horizon Scanner - tedy jeden ze snímačů polohy; půl minuty po vypnutí motoru nosné rakety ukazoval polohu přídě +17°, přestože skutečná poloha byla -0,5°. Při prvním orbitu Carpenter oznámil, že orientace nesouhlasí s údaji na přístrojích, přešel do manuálního řízení, ve kterém měl větší než očekávanou spotřebu paliva. Pak se soustředil na focení, takže měl málo času na přípravu sestupu; automatické řízení bylo ovlivněno špatným snímačem, takže přešel zpět do ručního řízení, ovšem nasměroval loď více vlevo a brzdící rakety zažehnul o 3 s později než měl, palivo během sestupu bylo na kritické hodnotě. Modul přistál v Atlantském oceánu cca 300 km od plánovaného místa přistání. Let trval 4 h 56 min 5 s. Až 40 min po přistání byl pátracím letadlem objeven na záchranném člunu. Carpenter byl vyřazen z vesmírného programu.

květen 1963 -poslední let programu Mercury (loď výr. č. 20). Neplánovaným ukončením programu tak lodě výr. č. 10,12,15 a 19 zůstaly nepoužity.

Raketa Atlas:
hmotnost: 130 tun
Mercury:
délka: 2,85 m
šířka: 1,80 m

16.6.1963 vzlétl Vostok 6 (ppor. Valentina Vladimirovna Těreškovová-Nikolajevová (26 let) - první žena ve vesmíru). Loď provedla 48 obletů. 19.6. přistála asi 620 km SV od Karagandy. Let trval 2 d 22 h 50 min. Po celou dobu letu trpěla kinetózou a různými fyziologickými potížemi.

12.10.1964 vzlétl Voschod 1 (Vladimir Michailovič Komarov, Konstantin Feoktistov, Boris Jegorov - první vícečlenná posádka). Kosmonauti kvůli malému prostoru nebyli v přetlakových oblecích a katapultovacích sedadlech. Vykonali 16 obletů. Let trval 24 h 17 min.

18.3.1965 vzlétl Voschod 2 (Alexej A. Leonov, Pavel Běljajev). V 8:34 UTC Leonov na 10 minut vystoupil do volného prostoru - první výstup do volného kosmického prostoru, přičemž byl připoután pětimetrovým lanem. Při návratu byl objem skafandru větší a Leonov se nevešel do přechodové komory, několikrát proto upustil trochu vzduchu ze skafandru a dostal se dovnitř; byl zcela vyčerpaný a přehřátý, jeho tělesná teplota stoupla o 2 stupně; v přechodové komoře se navíc musel otočit, protože se předpokládal návrat nohama napřed. Ve volném prostoru strávil 12 min 9 s, celkem mimo loď strávil 23 min 41 s. Při návratu přestal fungovat orientační systém a kosmonauti museli loď řídit ručně; přistáli tak daleko od plánovaného místa přistání. Let trval 26 h 2 min. Program Voschod byl ukončen a sovětské pilotované lety tak byly na dva roky zastaveny.

23.3.1965 odstartovala raketa Titan II s lodí Gemini 3 (Virgil Grissom, John Young - první americká vícečlenná posádka). První pilotovaný let trval 4 h 53 min. Šlo o první použití rakety Titan II.

3(4?).6.1965 vzlétlo Gemini 4 (vel. James McDivitt, Edward H. White). White jako 1. Američan vystoupil do volného prostoru. Výstup trval 21 minut. 7.6. loď přistála. Let trval 4 d 1 h 56 min.

25.10.1965 měl vzlétnout nosič Titan s Gemini 6 (vel. Walter M. Schirra, Thomas R. Stafford) a spojit se s družicí Agena, která měla odstartovat na nosiči Atlas o 1 h 45 min dříve - šlo by o první spojení dvou těles. V 10:00 LT odstartoval Atlas s Agenou; byly zaznamenány oscilace polohy družice, 276 s po startu došlo k zážehu motoru družice a výbuchu. Start Titanu s Gemini 6 byl zrušen, později "nahrazen" misí Gemini 6A.

16.11.1965 SSSR vypustil sondu Veněra 3 k Venuši. Před přistáním na Venuši došlo ke ztrátě spojení, nicméně šlo o první umělé těleso, které se dostalo na jinou planetu.

4.12.1965 odstartovalo Gemini 7 (vel. Frank Borman, James Arthur Lovell). 15.12. (po odkladu od neúspěšného startu 12.12.) odstartovalo Gemini 6A (Walter M. Schirra, Thomas R. Stafford) a ve 20.00 UTC se ve výšce 200 km nad Tichým oceánem přiblížilo k lodi Gemini 7 na vzdálenost 1,8 m a v této těsné formaci letěly přes 5 hodin. 18.12 Gemini 7 přistálo v Atlantském oceánu. Posádka Gemini 7 strávila ve vesmíru 13 d 18 h 35 min. Šlo o první uznané setkání dvou kosmických lodí.

1966 - sovětská sonda Luna 9 přistála na Měsíci - 1. sonda, která přistála na Měsíci.

16.3.1966 odstartovalo Gemini 8 (vel. Neil Alden Armstrong, David R. Scott), 101 min před nimi odstartovala raketa Atlas s družicí Agena a dosáhla oběžné dráhy. Gemini 8 vykonalo 7 obletů Země. Pak se loď spojila s družicí Agena - první spojení dvou umělých těles. Astronauti zaznamenali náklon 30° a manévrovacími tryskami ho srovnali, náklon se vrátil, astronauti nepřetržitě řešili stabilizaci soustavy, obě tělesa však začala silně rotovat, proto astronauti svoji loď odpojili, ovšem loď Gemini začala rotovat ve všech třech osách a ještě rychleji. Rychlost rotace přesáhla 360° za sekundu. Krátce před ztrátou vědomí se Armstrongovi podařilo aktivovat návratové trysky určené pro návrat k Zemi, což loď stabilizovalo, po 30 s přestala rotovat a mohla se v pořádku vrátit na Zem. Astronauti byli vyzvednuti 2 h po přistání v Atlantiku. Let trval 10 h 41 min 26 s. Na původně plánovaný 2 h výstup Scotta do volného prostoru vůbec nedošlo.

3.6.1966 odstartovalo Gemini 9A (Thomas P. Stafford, Eugene Andrew Cernan). 1.6. odstartovala raketa Atlas s adaptérem ATDA, který byl usazen na oběžnou dráhu. 3,5 h po startu Gemini astronauti spatřili, že aerodynamický kryt ATDA není zcela rozevřen a plánované spojení tak bylo zrušeno. Cernan vystoupil do volného prostoru; nejdříve testoval náročný pohyb na konci poutacího lana, poté se přemístil k zádi lodi, aby otestoval raketové křeslo; vyčerpávajícím pohybem se začalo potit hledí skafandru, velitel nakonec rozhodl o ukončení výstupu, Cernan se naprosto vyčerpaný a s bolestmi od spálené a sedřené kůže vrátil do kabiny. Výstup trval 128 minut. Let trval 72 h 21 min. Start byl odložen od 17.5., kdy vzlétla raketa Atlas s Agenou, ovšem sestava selhala a zřítila se do Atlantiku; Gemini 9 neodstartovalo.

1966 -Luna 10 se stala první umělou družicí Měsíce.

září 1966 odstartovalo Gemini 11 (Deke Gordon, Pete Conrad). Loď s raketovým motorem Agena dosáhla výšky 1 570 km nad Zemí.

11.11.1966 vzlétlo Gemini 12 (vel. James Arthur Lovell, Edwin Eugene "Buzz" Aldrin). Aldrin na 128 minut vystoupil do volného prostoru. 15.11. ručně řízená kabina přistála 800 m od středu cílové oblasti v Atlantském oceánu. Let trval 94 h 34 min 31 s. Šlo o poslední let Gemini.

Loď Gemini měla kůželovitý tvar o délce 5,6 m, maximálním průměru 3 m a hmotnost 2 900(3 600?) kg. Lodě Gemini vyráběl McDonnell Douglas.

27.1.1967 (pátek) probíhala příprava na start lodi Apollo 1 (CDR Virgil "Gus" Grissom, LMP Edward White, CMP Roger B. Chaffee) na rampě 34 KSC na mysu Canaveral. Loď měla později uskutečnit let na oběžné dráze. V 18.20 probíhal test odpočítávání a odpojení, přičemž byl stále přerušován různými závadami, především se spojením. V 18.31 v kabině vypukl požár. Poslední slova astronautů byla: "Máme tu požár." "Máme požár v kabině." "Je tu strašnej požár! Pomoc! Dostaňte nás ven!" "Rychle!". Grissom sklopil Whitovu opěrku hlavy, aby White mohl otevřít poklop. 18 s po vypuknutí požáru posádka upadla do bezvědomí a praskl plášť. Všichni tři astronauti zahynuli. Příčinou požáru bylo, že loď byla naplněna čistým kyslíkem pod tlakem 1,2 kg/cm2, drátem s porušenou izolací prošel proud, pravděpodobně nastal zkrat a jiskra pod panelem pod Grissomovýma nohama kyslíkem přeskočila na nylonovou síť pod sedadly. Poklop kabiny se otevíral dovnitř a proti narůstajícímu tlaku bylo nemožné jej otevřít. Bylo provedeno několik úprav, které pravděpodobně zachránily životy dalších astronautů; byl překonstruován poklop s otvíráním ven a možností nouzového odstřelení, z kabiny byly vypuštěny všechny hořlavé materiály, bylo upuštěno od 100% kyslíkové atmosféry uvnitř a další. Později byla zveřejněna fotografie, jak se astronauté kvůli pochybám před testováním modlí.

23.4.1967 v 03:30 LT odstartovala raketa Semjorka s lodí Sojuz 1 (plk. Vladimir Michailovič Komarov), za 9 min se Sojuz dostal na orbit a přišel první problém - jeden ze dvou solárních panelů se neotevřel. S palubní automatikou, senzory a systémy orientace lodi byly neustále problémy. Vykonal 19 obletů a na oběžné dráze strávil přes 25 hodin. Po několika neúspěšných pokusech se Komarovovi podařilo orientovat loď do návratové polohy. Při přistávání 24.4. se neotevřel hlavní padák, proto systém vypustil záložní padák, který se ovšem zamotal do výtažného padáčku a neovladatelný téměř nebrzděný Sojuz dopadl na zem rychlostí asi 130 km/h do orenburské stepi. Před dopadem se měl odpojit tepelný štít a zažehnout přídavné brzdící motorky; štít se však neodpojil a motorky jen umocnily požár lodi po dopadu. Kosmonaut zahynul. Při vyšetřování byly odhaleny zásadní nedostatky v konstrukci padákového systému. Původně měl odstartovat ještě Sojuz 2 s tříčlennou posádkou a obě lodi se měly na oběžné dráze spojit. Kvůli problémům Sojuzu 1 byl start Sojuzu 2 naštěstí zrušen.

duben 1967 - Apollo 2 opustilo rampu 34.

1968 - SSSR dostal na Měsíc a zpět živé želvy.

březen 1968 - sovětský Zond 4 provedl úspěšný oblet Měsíce, návrat na Zemi se ovšem nezdařil. Nosná raketa Proton vynesla loď L1 o 5,5 t.

6.5.1968 se Neil Armstrong musel katapultovat při nácviku přistání na simulátoru lunárního modulu na Ellington AFB v Houstonu. Příčinou bylo selhání manévrovacích trysek.

Apollo 5 ověřilo Lunární modul na oběžné dráze Země.

září 1968 - sovětský Zond 5 uskutečnil první úspěšný oblet Měsíce i návrat na Zemi. Nosná raketa Proton vynesla loď L1 o 5,5 t.

11.10.1968 vzlétlo Apollo 7 (Walter Shirra, Don Eisele, Walter Cunnigham). Ke startu byla poprvé použita nosná raketa Saturn V (Saturn 1B?). Loď 163x oblétla Zemi a 22.10. přistála. Let trval 260 h 9 min.

21.12.1968 vzlétlo Apollo 8 (CDR Frank Borman, LMP William Anders, CMP James Arthur Lovell). 24.12. v 68 h 58 min letového času byl nad odvrácenou stranou Měsíce zažehnut motor, čímž se snížila rychlost lodi, po dvou obězích byla rychlost znovu snížena, takže se loď dostala na oběžnou dráhu ve výšce 111 až 113 km - první lidé na oběžné dráze Měsíce. Astronauti poprvé v historii viděli "vycházející" Zemi. 25.12. loď provedla 10 obletů Měsíce. 27.12. Apollo přistálo 4,5 km od středu cílové oblasti. Let trval 6 d 03 h 31 s.

9.1.1969 byl Neil Armstrong jmenován velitelem Apolla 11.

14.1.1969 vzlétl nosič s lodí Sojuz 4 (Vladimir Šatalov) a 15.1. vzlétl Sojuz 5 (vel. Boris Volinov, pal. inž. Alexej Jelisejev, Jevgenij Chrunov). 16.1.1969 se obě lodě spojily - první spojení dvou kosmických lodí. Chrunov a Jelisejev vystoupili do volného prostoru a přešli do Sojuzu 4; tato akce trvala 37 minut. Po několika hodinách se lodě rozpojily. 18.1. Volinov v Sojuzu 5 zahájil sestup, během kterého se neoddělil přístrojový modul, což způsobilo změnu těžiště a loď začal nekontrolovaně rotovat; aerodynamické síly loď stabilizovaly v opačné poloze - průlezem dopředu. Rozžhavený průlez se probíhal dovnitř, přístrojový úsek žár nevydržel a utrhl se; modul se přetočil do správné polohy tepelným štítem napřed. Při otevření padáku se zamotaly popruhy a způsobily zpožděné nafouknutí vrchlíku až poté, co se pomalu rozmotaly. Sestup tak probíhal rychleji, loď před dopadem nebyla ve zcela správné poloze, navíc selhal jeden z brzdících motorků a náraz byl tak silný, že vymrštil Volinova z křesla a ten si vyrazil několik zubů. Navíc dopadl v oblasti Uralu, 600 km od plánovaného místa.

3.3.1969 vzlétlo Apollo 9 (CDR James A. McDivitt, LMP Rusty Schweickart, CMP D. Scott). Poprvé byla vyzkoušena kompletní loď na oběžné dráze Země. Lunární modul Spider (LM3) se oddělil od velitelské sekce. Astronauti se vzdálili o 180 km. Pak se oddělili od přistávacího stupně, zažehli startovní motor a spojili se s velitelskou sekcí. Apollo absolvovalo 151 oběhů. Let trval 241 hodin.

18.5.1969 vzlétlo Apollo 10 (CDR Thomas P. Stafford, LMP Eugene Andrew Cernan (35 let), CMP John W. Young). Lunární modul Snoopy (LM4) se odpojil a během 31 obletů Měsíce proletěl 14(16?) km nad povrchem. Při plánovaném návratu k velitelskému modulu Charlie Brown naváděcí systém náhle změnil směr letu a uvedl modul do rotace. Po 8 sekundách se astronautům podařilo modul převést na manuální řízení. 26.5. loď přistála v Tichém oceánu. Let trval 8 d 03 min 23 s.

16.7.1969 (středa) v 9.32 houstonského času z rampy A komplexu 39A na Mysu Canaveral na Floridě vzlétla nosná raketa Saturn V s lodí Apollo 11 (CDR Neil Alden Armstrong (38 let), LMP plk. Edwin Eugene "Buzz" Aldrin, CMP plk. Michael Collins). Ve 100 h 11 min letového času (5. den) bylo zahájeno oddělení lunárního modulu Eagle od velitelského modulu Columbia. Nacházel se ve výšce 50 000 ft, letěl rychlostí 6 100 km/h a do místa místa přistání mu zbývalo 489 km. Při sestupu se vyskytly drobné problémy s radiovým spojením. Rozblikala se kontrolka MASTER ALARM 1201 ERROR hlásící přetížení palubního počítače, posádka na příkaz řídícího střediska poplach ignorovala. Situace se opakovala. V 17.11 houst. času lunární modul zahájil sestup. Plný tah brzdícího motoru snížil rychlost na 400 mph (645 km/h). Ve 45 000 ft modul zaujal základní pozici. Ve výšce 2 247 m letěl rychlostí 408 km/h a byl vzdálen 8 km od místa přistání. Ve výšce 1 000 m byl počítač opět přetížen, Armstrong přepnul na poloautomatické přistání. Ve výšce 2 000 ft klesal rychlostí 8,2 m/s. Ve výšce 210 m nad povrchem byli příliš nízko na to, aby mohli rozeznat orientační krátery. Armstrong přepnul na ruční řízení a zpomalil sestup. Ve výšce 300 ft modul klesal rychlostí 13 m/s (palivo na 94 s), ve 200 ft 6 m/s (měli 10% paliva - na 60 s), Armstrong uviděl velké kameny a přidal dopřednou rychlost, aby je přeletěl. Ve 100 ft klesal 3,5 m/s, v 65 ft 0,8 m/s (palivo na 30 s), ve 45 ft 0,5 m/s, ve 20 ft 0,2 m/s. 20.7. v 17.17.42 houst. času lunární modul přistál v moři Klidu (Mare Tranquilitatis). Slova astronautů: "Máme kontakt." "Vypínám." "Dobře, motor vypnut." "ACA zablokován." "Zablokováno, automatika." "Řízení na auto." "Na automatiku." "Řízení motoru vypnout." "Řízení vypnuto." "Pojistku zajistit." "Pojistka zajištěna." "4,13 a je to..." "Houston, Tranquility base here. The Eagle has landed. (Houstone, tady základna Traquillity, Orel přistál.)" V 19.56.20 houst. času (109 h 19 min letového času) Armstrong učinil první výstup na povrch Měsíce; jeho slova: "Houstone, jsem na plošině... Prověřil jsem návrat na první příčku. Ani se to moc nezkrátilo, nahoru se dostanem... Jsem u paty žebříku. Patky nohou modulu se do povrchu zabořili jen pár centimetrů, i když povrch se zdá být velmi jemný, když jste hodně blízko. Je to skoro jako prach. Teď sestoupím z modulu... That's one small step for man but giant leap for mankind (Je to malý krok pro člověka, ale obrovský skok pro lidstvo)." Ve 20.15 houst. času vystoupil i Aldrin. První výstup Armstronga a Aldrina trval 135 a 102 minut. Astronauti vztyčili americkou vlajku, odebrali 20,7 kg vzorků hornin a instalovali vědecké přístroje, absolvovali i telefonát s prezidentem USA. Na povrchu Měsíce strávili 13 hodin, lunární modul byl na povrchu celkem 21 h 36 min 20 s. Při startu kus vlajky uhořel. 24.7. návratový modul vstoupil do atmosféry rychlostí 11 032 m/s. V 09.49 houst. času loď přistála v Tichém Oceánu 1 510 km JZ od Havajských ostrovů. Let trval 8 d 03 h 18 min 35 s. Astronauti byli dopraveni na letadlovou loď USS Hornet, kde je přivítal prezident USA Richard Nixon. V Honolulu astronauti museli vyplnit americké celní prohlášení. Šéfem směny byl Eugene Kranz, ředitelem letu byl Kraft. Mise Apollo 11 stála 355 milionů dolarů.

14.11.1969 vzlétlo Apollo 12 (CDR Charles "Pete" Conrad, LMP Alan Bean, CMP Richard "Deke" Gordon). 30 s po startu do lodě udeřil blesk, rozsvítilo se 18 kontrolek palivových článků. Astronauti podle rozkazu přepli SCE na nouzové, čímž se zapnul náhradní zdroj. 19.11. lunární modul Interpit přistál u sondy Surveyor 3 v Oceánu Bouří. Astronauti vykonali dva výstupy po 4 hodinách. Ze Surveyoru vzali kameru a instalovali novou vlajku. Na Zemi se modul vrátil 24.11. V dubnu 2002 se třetí stupeň rakety Saturn V pravděpodobně dostal na oběžnou dráhu Země.

11.2.1970 odstartovala japonská raketa Lambda 4S5 a na oběžné dráze vypustila družici Ozumi (24 kg) - Japonsko se tak stalo 4. státem, který dokázal vypustit objekt na oběžnou dráhu.

11.4.1970 (sobota) ve 13.13 vzlétlo Apollo 13 (CDR James Arthur Lovell, LMP Jack Swigert (38 let), CMP Fred W. Haise(Heise?)). Po odpojení 1. stupně vysadil 5. motor. 13.4. Swigert dostal z řídícího střediska rutinní pokyn k promíchání nádrží s tekutým vodíkem a tekutým kyslíkem, 2 d 7 h 53 min 12 s letového času zahájil promíchávání, po 16 s explodovala jedna kyslíková nádrž; Apollo se nacházelo 320 000 km od Země. V 03.11 UTC volal Lovell: "Houstone, máme tu problém." Houston: "Tady Houston, opakujte to prosím." Apollo: "Houstone, máme problém. V hlavní sběrnici B došlo k poklesu napětí." Houston: "Rozumím, podpětí v hlavní sběrnici B. Dobrá, zůstaňte na příjmu, třináctko. Podíváme se na to." Apollo: "Všechny systémy se pomalu blíží k nule a začínáme uvažovat o tom, jestli by naším záchranným člunem nemohl být lunární modul." Astronauti se přemístili z velitelského modulu Odyssea do lunárního modulu Aquarius. V kabině se zvyšovala koncentrace oxidu uhličitého a snižovala teplota. 14.4. v 02.43 CST (13.45 UTC) byl proveden zážeh na dráhu volného návratu. Apollo oblétlo Měsíc ve vzdálenosti asi 200 km, přičemž v jeho stínu bylo od 17.15 do 17.40 UTC. V 19.40 byly na pět minut zažehnuty trysky lunárního modulu, čímž se rychlost zvýšila na 5 472 km/h. 15.4. se filtr oxidu uhličitého podařilo opravit. Lovell měl horečku 39,9°C. Astronauti ze sebe ztrhali senzory. Ve 13.23 UTC nastala exploze a kleslo napětí v baterii 2. 16.4. byl při manuálním řízení proveden zážeh pro korekci dráhy. Astronauti měli velmi omezené zásoby energie. 17.4. byl odpojen servisní modul velitelské sekce, v 09.43 UTC byl odpojen lunární modul. V 10:52 UTC (142 h 40 min letového času) návratový modul vstoupil do atmosféry. Nebylo jisté, jestli není poškozen tepelný štít a jestli se otevřou padáky. Spojení bylo přerušeno, protože horní ionizující vrstva atmosféry nepropouští radiové vlny. 3 min 14 s po vstupu do atmosféry bylo opět navázáno spojení, padáky byly otevřeny. Po 4 minutách (142 h 50 min let. času; 87 h po explozi nádrže) modul přistál na hladině. Let trval 5 d 22 h 54 min 41 s. Vrtulník modul dopravil na loď Iwo Jima. Původně měla s Apollem 13 letět posádka Alana Sheparda, tomu se však zhoršila infekce ucha. Bylo rozhodnuto, že poletí posádka Apolla 14 James Lovell, Thomas Ken Mattingly a Fred Haise. Charles Duke ze záložní posádky však onemocněl spalničkami. Mattingly spalničky dosud neměl, takže 9.11. bylo rozhodnuto, že místo něj poletí Jack Swigert. Lunární modul měl přistát ve vysočině Fra Mauro. Příčinou exploze byl nesprávný termostat v kyslíkové nádrži. Zařízení prohořelo a vypadl regulátor zahřívání kyslíku; navíc byla poškozena izolace kabelů a nastal mezi nim zkrat. Teplota v nádrži stoupla na 600°C až došlo k explozi.

září 1970 - na Měsíci přistála sovětská sonda Luna-16. Na Zemi dopravila 108 g hornin.

17.11.1970 na Měsíci přistála sovětská stanice Luna-17 bez lidské posádky a automatickým vozidlem Lunochod-1. Lunochod-1 vážil 756 kg; jeho základ tvořil válcovitý přístrojový blok s odklopnou horní částí se slunečním bateriemi; vpředu byly dvě televizní kamery; každé z osmi kol mělo vlastní elektromotor; deváté kolečko sloužilo jako tachometr. Plánovaná životnost byla 90 dní. Cestovní rychlost byla 0,8 až 2 km/h. Lunochod-1 na Měsíci pracoval až do 4.10.1971 (čili 332 dní), přičemž pořídil 20 000 snímků a 200 panoramatických záběrů Měsíce, urazil 10,5 km, provedl přes 500 zkoušek pevnosti horniny a 25 chemických analýz povrchu.

1970 - Čína vyslala do vesmíru svůj první satelit.

31.1.1971 vzlétlo Apollo 14 (CDR Alan Bartlet Sheppard, LMP Edgar D. Mitchell, CMP Stuart A. Roosa). Po odpojení od velitelské sekce Kitty Hawk se rozsvítila kontrolka pro přerušení letu. 5.2 v 9.18 UTC lunární modul Antares přistál v pohoří Fra Mauro. Vykonali dva výstupy (4 h 48 min a 4 h 37 min), při nichž nasbírali 42,8 kg hornin. Na Měsící strávili 33 h 31 min. 9.2 loď přistála. Let trval 9 d 01 min 57 s.

duben 1971 - byl vypuštěn Saljut 1 - první obytná kosmická stanice. 24.4. se měl Sojuz 10 spojit se Saljutem a dopravit tak na Saljut první posádku (Vladimir Šatalov, Alexej Jelisejev, Nikolaj Lukavišnikov); při propojení však došlo k problémům a posádka se musela v Sojuzu vrátit na Zem. Sojuz 11 měl 6.6. dopravit další posádku (Alexej Leonov, Valerij Kubasov, Pjotr Kolodin), ovšem 3.6. bylo rozhodnuto, že Kubasov nepoletí a 6.6. tak vzlétl Sojuz 11 se záložní posádkou (Georgij Dobrovolskij, Vladislav Volkov, Viktor Pacajev). 29.6. se Sojuz odpojil. Kosmonauti strávili 23 dní na oběžné dráze. 30.6. posádka zahájila sestup pro návrat, došlo k automatickému zážehu brzdícího motoru, posádka již neohlásila jeho vypnutí, nad Francií ve výšce 170 km došlo k automatickému oddělení orbitálního a servisního modulu, v kabině selhalo přetlakování, kosmonauti vypnuli radio, aby nalezli zdroj úniku vzduchu, tím byl odvětrávací ventil, který se snažili zavřít, postupně došlo k dehermetizaci kabiny, všichni tři kosmonauti upadli do bezvědomí a následně zahynuli. Sestup i přistání proběhly v automatickém režimu. Po přistání je záchranáři vyndali a snažili se je resuscitovat, ovšem neúspěšně. Příčinou bylo nedotažení aretačního šroubu ventilu a jeho předčasné otevření; měl se otevřít ve výšce 5 km pro vyrovnání tlaků při přistání na padáku, ovšem otevřel se při otřesu během pyrotechnického rozpojení modulů. Po 175 dnech Saljut 1 shořel nad Pacifikem. Spolupůsobící příčinou bylo, že od roku 1964 sovětští kosmonauti létali bez skafandrů; Další posádka Sojuzu startovala až v září 1973, byla pouze dvoučlenná a měla nově vyvinuté skafandry Sokol K.

.7.1971 vzlétlo Apollo 15 (CDR David Scott, LMP James Irwin, CMP Alan Worden). 31.7. v 08.29 lunární modul přistál v planině Hadley - pohoří Apeniny. Astronauti provedli geologický průzkum, přičemž našli původní horninu - "kámen stvoření" (vzorek 15415).

2.3.1972 vzlétla raketa Atlas Centaur se sondou Pioneer 10. Sonda o hmotnosti 250 kg se pohybovala rychlostí 128 000 km/h. 3.12.1973 prolétla 300 000 km nad povrchem Jupiteru. 2.3.2002 se podařilo se sondou navázat kontakt. V té době byla od Země vzdálena 12 mld. km a naposledy vyslala signál v květnu 2001.

16(17?).4.1972 vzlétlo Apollo 16 (CDR John W. Young, LMP Charles Duke, CMP Ken Mattingly). 20.4. lunární modul přistál v planině Descartes - Jižní pohoří. 21.4. byl uskutečněn první výstup. 22.4. astronauti vozítkem Rover dojeli ke Kamenné hoře 4 km na jih. 23.4. se s Roverem dostali ke kráteru Severní paprsek 5 km na sever. Na Roveru se utrhl blatník. 27.4. Apollo přistálo.

7.12.1972 odstartovalo Apollo 17 (CDR Eugene Andrew Cernan, LMP geolog Harisson H. "Jack" Schmitt, CMP Ronald E. Evans). 11.12. lunární modul Challenger přistál v údolí Taurus Littrow, moře Jasu. Týž den astronauti uskutečnili první výstup - trval 7 h 12 min. 12.12. provedli druhý a 13.12. třetí, poslední výstup, při kterém byl elektromobil Rover zanechán 150 m od modulu, Cernan do měsíčního prachu napsal iniciály své dcery - TDC a Schmitt zahodil kladívko pryč do prostoru. Astronauti nachodili a najezdili 36 km, instalovali automatickou laboratoř ALSEP a nasbírali 112,5 kg hornin. Cernan ztrávil na povrchu celkem 22 h 4 min. 14.12. po 75 h 01 min na Měsíci lunární modul z Měsíce odstartoval a 19.12 přistál na Zemi. Let trval 12 d 13 h 51 min 59 s.

Saturn V + Apollo:
první stupeň - délka: 42 m, 5 motorů (kapalný kyslík + kerosin)
druhý stupeň - délka: 25 m, 5 motorů (kapalný kyslík + kapalný vodík)
třetí stupeň - délka: 18 m, 1 motor (kapalný kyslík + kapalný vodík)
Apollo - servisní + velitelský (zároveň návratový) + lunární modul

celková délka: 110 m
celková hmotnost: 2 938 t
hmotnost lodi Apollo: 45-47 t
hmotnost lunárního modulu: 14-15 t
hmotnost velitelského modulu: 5 t
Nosná raketa za první 2,5 minuty letu spotřebovala 2,3 milionu litrů (zhruba 2 000 tun) paliva.

posádka:
CDR - Commander (velitel)
LMP - Lunar Modul Pilot (pilot lunárního modulu)
CMP - Command Modul Pilot (pilot velitelské sekce)

Ředitelem programu Apollo byl Joseph Shea, pak George Low, pak Rocco Petrone, ředitelem střediska pilotovaných letů Gerald D. Griffin, pak Robert Gilruth, vedoucím posádek (ředitelem letových operací) Deke Slayton. Projekt Apollo do přistání na Měsíci stál 23,916 miliard dolarů a zaměstnával 400 tisíc lidí. Lodě Apollo vyráběl North American. Raketu Saturn V zkonstruoval Wernher von Braun. Astronauti vykonali 58 experimentů na povrchu a 23 na oběžné dráze, při 20 výstupech o celkovém času 300 hodin nasbírali 2 415 vzorků měsíční horniny, tzv. regolitu, o celkové hmotnosti 381,7 kg.

1973 -zahájen program Ariane.

V květnu 1973 odstartovala raketa Saturn V s první americkou orbitální stanicí Skylab, která nebyla pilotována a posádka měla dorazit na oběžnou dráhu později. Během letu na oběžnou dráhu však došlo k poškození modulu vyrábějícího elektrickou energii. 25.5.1973 odstartovala raketa s 3 astronauty, po 8 h dorazili ke Skylabu a zahájili opravu stanice, kterou úspěšně dokončili. 16.11.1973 až 8.2.1974 strávili Američané Gerald Carr, Edward Gibson a William Pogue na stanici Skylab rekordních 84 d 1 h 15 min. Stanici o 75 t opustila poslední tříčlenná posádka v únoru 1974. Od roku 1977 se vědělo, že sestup stanice se urychluje. V červnu 1979 se stanice nacházela v kritické výšce 225 km. 11.7.1979 stanice Skylab při řízeném sestupu začala klesat rychleji, než se plánovalo, po 2 248 dnech letu zanikla nad Indickým oceánem, ale její úlomky místo do oceánu spadly do západní Austrálie. Trosky dopadly do neobydleného pásu dlouhého 4 400 km. Nikdo nebyl zraněn.

15.7.1975 odstartovaly lodě Apollo ASIP (Thomas P. Stafford, Donald Slayton, Vance Brand) a Sojuz 19 (Alexej Leonov, Valerij Kubasov). 17.7. se obě lodi spojily, posádky se vyměnily. 24.7. se lodě odpojily.

14.10.1975 odstartoval Sojuz 23 (vel. Vjačeslav Zudov, Valerij Rožděvsetskij), aby se spojil se stanicí Saljut 5. Při přiblížení k Saljutu automatický systém spojení Igla nefungoval správně a 500 m od Saljutu posádka přerušila spojovací manévr. Kvůli nedostatku paliva pro další pokus posádka dostala pokyn k návratu na Zemi. 16.10. při návratu došlo k vychýlení trasy vlivem výškového větru a kabina přistála 100 km od plánovaného místa přistání - na hladině slaného jezera Tengis, v noci ve sněhové bouři a teplotě -22°C. Vítr táhl kabinu, proto byl odstřelen padák, ovšem kabina zůstala plavat na boku a nebylo možné otevřít poklop.Vrtulníky v mlze nemohly kabinu nalézt. Slaná voda způsobila aktivaci pyrotechnického vystřelení záložního padáku, který kabinu otočil poklopem i oběma odvětrávacími otvory dolů; po 2 h se začaly projevovat příznaky hypoxie. Po východu slunce jeden vrtulník zachytil modul a po 45 min (11 h po přistání) ho dotáhl na břeh; oba kosmonauti byli zachráněni.

1970-1976 - tři sovětské sondy Luna přivezly 0,378 kg měsíční horniny.

1976 - americká sonda Viking 1 přistála na Marsu. Raketa se sondou vzlétla z mysu Canaveral 20.8.1975.

5.9. resp. 20.8.1977 byly vypuštěny americké sondy Voyager 1 a 2. Jejich cílem byl Jupiter, kterého dosáhly v roce 1979. V roce 1982 obě sondy prolétly kolem Saturnu. Poté byl Voyager 1 vržen směrem ven ze Sluneční soustavy; Voyager 2 byl vržen směrem k Uranu, kolem kterého proletěl v roce 1986 rychlostí 64 000 km/h, v srpnu 1989 prolétl kolem Neptunu, přičemž měl za sebou přes 6 mld. km. V říjnu 2000 byl Voyager 1 vzdálen 11,5 mld. km od Země.

12.8.1977 poprvé letěl americký raketoplán Enterprise (OV-101). Vzlétl na hřbetě Boeingu 747 SCA a po odpoutání a klouzavém letu přistál na Edwards AFB.

1977 - byla ukončena činnost přístrojů, které na Měsíci instalovali američtí astronauti.

2.3.1978 v 18.28 mosk. času vzlétl z kosmodromu Bajkonur Sojuz 28 (plk. Alexej A. Gubarev (47 let), pplk. Ing. Vladimír Remek (30 let) - první mezinárodní posádka, 87. kosmonaut, první československý kosmonaut). 3.3 se spojili s orbitální stanicí Saljut 6 - Sojuz 27 (J. V. Romaněnko, Georgij M. Grečko). 10.3. ve 13.23 mosk. času se oddělili a v 16.44.40 přistáli asi 135 km severně od kazašského města Arkalyk. Let trval 7 dní 22 h 16 min a bylo vykonáno 125 obletů Země.

24.1.1978 Sovětský svaz ztratil kontrolu nad špionážní družicí Kosmos 954. Družice s jaderným reaktorem na palubě se zřítila do přírodní rezervace v severní Kanadě kolem osady Yellowknife u Velkého Otročího jezera. Zbytky družice byly rozmetány v pádu dlouhém 800 km. Nikdo nebyl zraněn. SSSR zaplatil Kanadě tři miliony z požadovaných šesti milionů kanadských dolarů. Počátkem ledna 1978 přístroje družice přestaly pracovat zřejmě vlivem srážky s jiným tělesem.

?.12.1979 -uskutečnil se první start evropské rakety Ariane.

12.4.1981 v 07.00.04 odstartoval raketoplán Columbia (v.č. OV-102; mise STS-1; John W. Young, Robert L. Crippen) - první start raketoplánu. Raketoplán dosáhl rychlosti 26 715 km/h a provedl 37 obletů. 14.4. Columbia přistála na Edwards AFB v Californii. Let trval 2 d 6 h 21 min. Start byl sedmkrát odložen.

4.4.1983 - první let raketoplánu Challenger (OV-099) - mise STS-6; vel. Paul J. Weitz. Byla vypuštěna stacionární družice TDRS a uskutečněn 4-hodinový výstup. 9.4. raketoplán přistál na Edwards AFB.

18.6.1983 odstartoval raketoplán Challenger k misi STS-7. Na palubě byli 4 členové posádky + Sally K. Ride - první americká astronautka. 24.6. raketoplán přistál na Edwards AFB.

27.9.1983 odstartoval Sojuz T-10 (Vladimir Titov, Genadij Strekalov), aby vystřídal posádku na stanici Saljut 7. 90 s před startem selhal jeden z ventilů tlakování nádrží 1. stupně rakety, to vedlo k destrukci turbočerpadla motoru, jeho úlomky prorazily nádrž, palivo kerosin se začalo rozlévat kolem základny rakety a začalo hořet; v nádržích bylo celkem 157 tun kerosinu a tekutého kyslíku. Požár zničil kabely od automatického záchranného systému SAS; raketa se začala naklánět. Operátoři manuálně spustili záchranný systém a kabina byla vystřelena vzhůru, kdy během 3 s dosáhla vertikální rychlosti zvuku (přetížení 14 až 17 g), po 5 s dohořel raketový motor a kabina dostoupala do výšky 950 m, kde se odpojil návratový modul; raketa na rampě se v ten okamžik zřítila a vybouchla. Návratový modul na padácích přistál 4 km od rampy. Let trval 5 min 13 s.

3.2.1984 odstartoval raketoplán Challenger k misi STS-41-B. 7.2. astronauti kpt. Bruce McCandless a Robert L. Stewart ve výšce 264 km uskutečnili první výstup do volného prostoru z raketoplánu a první neupoutaný výstup. McCandless se pohyboval na raketami ovládané jednotce MMU (Manned Maneuvering Unit). 11.2. Challenger jako první raketoplán přistál na Kennedy Space Center Cape Canaveral.

25.6.1984 ruská kosmonautka Světlana Savickaja uskutečnila výstup do volného prostoru z lodí Sojuz T-12/Saljut 7. Stala se první ženou, která vystoupila do volného prostoru. Ve volném prostoru strávila rekordní 3 h 33 min 4 s.

30.8.1984 - první let raketoplánu Discovery (OV-103) - mise STS-41-D. 5.9. raketoplán přistál na Edwards AFB.

5.10.1984 odstartoval raketoplán Challenger (STS-41-G; ..., Sally Ride, Kathryn Sullivan, Kanaďan Marc Garneau). Sullivan jako první Američanka vystoupila do volného prostoru. 13.10. raketoplán přistál na KSC Cape Canaveral.

3.10.1985 - první start raketoplánu Atlantis (OV-104) - mise STS-51-J. 7.10. raketoplán přistál na Edwards AFB.

30.10.1985 odstartoval raketoplán Challenger (STS-61-A; Bluford, Buchli, Dunbar, Furner, Hartsfield, Nagel, Messerschmitt, Ockels - nejpočetnější posádka raketoplánu). 6.11. raketoplán přistál na Edwards AFB. Let trval 7 d 45 min.

28.1.1986 v 11.38 LT odstartoval raketoplán Challenger k misi STS-51-L s posádkou vel. Dick (Francis?) Scobee, pilot Michael Smith, přírodovědec Ronald McNair, elektroinženýrka Judith Resnik, kosmický inženýr Ellison Onizuka, elektroinženýr Gregory Jarvis, učitelka Sharon Christa McAuliffe (37) - první civilní pasažér. Venkovní teplota byla 2,2°C. Při startu byl vidět u spojení pravého motoru SRB s nádrží ET obláček černého kouře. Těsněním pravého motoru SRB unikal plyn, únik byl na chvíli utěsněn spalinami, 20 s po startu se vlivem nárazového větru štěrbina zvětšila, hořící plyn propálil povrch nádrže, 56 s po startu se vzňal vodík ve spodní části nádrže, 68 s po startu vyšlehl 2,5 m dlouhý plamen, během 3 s oheň přepálil dva spojovací návěsy, motor se ve spodu oddálil a špičkou narazil do nádrže. 73 s po startu nádrž explodovala; výbuch měl sílu 200 tun TNT. V T +73,631 s bylo přerušeno spojení a končí i záznam. Kabina s posádkou chvíli letěla vzhůru a pak začala padat z výšky 20 km. Všichni členové posádky zahynuli (někteří pravděpodobně ihned po výbuchu, někteří až při pádu do moře). V troskách byly nalezeny tři použité dýchací přístroje, z nichž astronauti dýchali asi 2,5 minuty. Technickou příčinou byla nedokonalá konstrukce spoje válcových segmentů motorů způsobem pero-drážka, který se při nárůstu tlaku ve spalovací komoře rozevíral. Spoj byl vyplněn těsnícím tmelem, který při nízké vnější teplotě ztratil vazkost a netěsnil. Byl to 25. start raketoplánu, 10. start Challengeru. Start byl šestkrát odložen. Přes noc se při teplotě -4°C na raketách i raketoplánu vytvořila námraza. Inženýr firmy Rockwell navrhl, aby byl start kvůli námrazám odložen. Inženýři firmy Morton Thiokol (výrobce motorů SRB) upozorňovali, že gumová těsnění mezi jednotlivými články motorů SRB mohou vlivem nízkých teplot ztratit pružnost a přestat těsnit. Vedení NASA nakonec rozhodlo odstartovat. Navíc konkurzu na výrobce motorů SRB počátkem 70. let ze čtyř firem vyhrála ta nejhůře hodnocená. Problémy s těsněním SRB nastaly už při druhém letu raketoplánu v roce 1981 a do ledna 1986 nastaly 14krát. Existuje i neoficiální (zřejmě falešná) nahrávka hlasů přeživších astronautů z diktafonu astronautky McAuliffe. Celkem Challenger absolvoval 9 letů do vesmíru (10 startů), strávil 62 dní na oběžné dráze a nalétal 41,5 mil. km. Motory SRB byly upraveny a lety raketoplánů byly obnoveny až v září 1988.

?.12.1987 odstartoval Sojuz TM-4 (plk. Vladimir Georgijevič Titov, Musa Chiramanovič Manarov) a 21.12. se spojil se stanicí Mir. Ve vesmíru strávili rekordních 365 d 22 h 39 min 47 s. 21.12.1988 se v Sojuzu TM-6 vrátili na Zemi.

29.8.1988 vzlétl Sojuz TM-6 (vel. Vladimir Ljachov, Valerij Poljakov, afghánec Abdul Ahad Mománd. Po dvou dnech se Sojuz připojil k modulu Kvant stanice Mir. 5.9. se v Sojuzu TM-5 Ljachov a Mománd odpojili, byl odhozen orbitální modul. 30 s před plánovaným zážehem infračervené senzory polohy nefungovaly správně a zážeh neproběhl; po 7 min orientační systém fungoval správně a počítač zažehl motor, Ljachov ho po 6 s vypnul. Po dvou dalších orbitech proběhl zážeh, po 6 s zhasl, Ljachov manuálně motor opět zažehl, po 14 s motor opět zhasl, Ljachov jej opět zažehl manuálně, motor běžel 33 s. Pak se rozběhl časovač oddělení přístrojového a návratového modulu; minutu před oddělením se Ljachovovi podařilo časovač vypnout. Přistání je odloženo o 24 h. Ljachov podle pokynů řídícího střediska přeprogramoval počítač a pro zážeh byl použit záložní systém. Zážeh proběhl správně, následně byl oddělen přístrojový úsek a 7.9. ráno modul přistál.

29.9.1988 vzlétl raketoplán Discovery k misi STS-26, přičemž šlo o první start po havárii Challengeru. Tři dny po startu byl vypuštěn Hubbleův teleskop (HST) ve výšce cca 600 km, což byla do té doby nejvyšší výška dosažená raketoplánem. 3.10. raketoplán přistál na Edwards AFB. Hubbleův teleskop však nefungoval kvůli špatným parametrům zrcadla o průměru 2,4 m a hmotnosti cca 1 tuny. 2.12.1993 odstartoval raketoplán Endeavour (STS-61), po třech dnech dorazil k dalekohledu a posádka poté vyměnila 4 z 6 gyroskopů, solární panely, kameru a nainstalovala kompenzační kolektor pro zrcadlo; dalekohled začal fungovat. 1.3.2002 vzlétl raketoplán Columbia k HST (STS-109), astronauti vyměnili solární panely a několik dalších součástí dalekohledu. 12.3. raketoplán přistál na KSC - šlo o poslední přistání Columbie před havárií.

15.11.1988 odstartoval raketoplán Buran z kosmodromu Bajkonur, kde po dvou obletech Země i přistál. Šlo o první a poslední let sovětského raketoplánu. Celý projekt sovětských raketoplánů byl v roce 1989 pozastaven a následně 30.6.1993 zcela zrušen pro nepotřebnost.

6.10.1990 byla vypuštěna sonda Ulysses z raketoplánu Discovery. 8.2.1992 se přiblížila k Jupiteru na 450 tisíc km, čímž se následně dostala na dráhu kolmou k ekliptice. V dubnu 1998 byla v Apohéliu, na přelomu roků 2000/2001 přelétla nad jižním pólem Slunce a v květnu 2001 dosáhla Perihélia. 9.5.2001 sondu zasáhla koronální kondenzace-sluneční vítr. Koncem roku 2001 přelétla nad severním pólem Slunce.

7.2.1991 při pokusu o řízený sestup sovětské stanice Saljut-7 její úlomky dopadly na městečko Capitan Bermudez v jihoamerických Andách u hranic Argentiny a Chile. Nikdo nebyl zraněn. Značně poškozenou stanici kosmonauti opustili už v květnu 1986. Stanici o 20 t s modulem Kosmos 1686 o 20 t řídící středisko navedlo na vyšší dráhu. Saljut však vlivem zvýšené sluneční aktivity začal klesat. Sověti mohli klesání zastavit vysláním lodě Progress, to však neudělali.

7.5.1992 (čtvrtek) poprvé vzlétl raketoplán Endeavour (OV-105) k misi STS-49 s posádkou Fuet, Heat, Akers + 4 další členové. 10.5. byl uskutečněn první pokus o zachycení družice Intersat, která při vypuštění v roce 1990 nedosáhla předpokládané oběžné dráhy. Zachycení se nepodařilo. 11.5. se uskutečnil druhý neúspěšný pokus. 13.5. astronauti Fuet, Heat a Akers družici chytili rukama a připevnili ji k raketoplánu. 15.5. Endeavour přistál na dráze 22 Edwards AFB v Californii.

1994 - na Měsíc byla vyslána americká sonda Clementine.

1994-95 - Valerij V. Poljakov strávil na Miru rekordních 437 dní 17 h 59 min.

14.2.1996 z kosmodromu Si-čchang odstartovala čínská raketa Long March 3B s družicí Intelsat. 20 s po startu se zřítila a vybuchla. Uvolnily se jedovaté plyny, které otrávily nejméně 4 lidi, a 100 pracovníků kosmodromu muselo být ošetřeno.

4.6.1996 poprvé odstartovala evropská raketa Ariane 5 z vesmírného střediska Kourou ve Francouzské Guyaně. 37 s po startu palubní počítač zaregistroval nesprávně naměřené hodnoty o poloze a kurzu. Elektronika se okamžitě snažila domnělou chybnou dráhu korigovat. Raketa se naklonila a začala sebou cloumat, protože na ni působily síly, na které raketa nebyla dimenzována. Po 3 s se odlomil německý horní stupeň a francouzský přístrojový stupeň. 66 po startu  řídící středisko navodilo samočinné zničení rakety ve výšce 3 500 m. Při explozi vzniklo asi 3,5 tuny jedovatého metylhydrazinu. Evropská kosmická agentura ESA vyčíslila škody na 760 milionů marek.

září 1996 - Američanka Shannon Lucid strávila na stanici Mir rekordních 6 měsíců

7.11.1996 odstartovala raketa se sondou Mars Global Surveyor. 12.9.1997 sonda dosáhla oběžné dráhy Marsu a v roce 1999 začala mapovat povrch.

listopad 1996 - ruská družice určená pro let na Mars opustila oběžnou dráhu a zřítila se poblíž Chilského pobřeží.

4.12.1996 odstartovala raketa se sondou Mars Pathfinder. 4.7.1997 sonda přistála na Marsu. 6.7. vozítko Sojouner začalo prozkoumávat povrch, ale 27.9.1997 NASA z neznámého důvodu ztratila kontakt s přistávacím modulem a se Sojounerem.

V únoru 1997 probíhalo na Miru (vel. Vasilij Ciblijev, pal. inž. Alexandr Lazutkin, Američan Jerry Linenger) pokusné ruční řízení lodi Progress původně záložním systémem Toru. Řídící středisko rozhodlo o navedení ze vzdálenosti 7 km. Obraz kamery vypadl a neovladatelný Progress o pár metrů minul stanici Mir.

23.2.1997 byli na Miru čtyři Rusové, Američan (Jerry Linenger) a Němec. Mir nezvládal vyrábět vzduch pro tolik lidí a byly proto (jako velmi často) použity chemické vyvíječe kyslíku - kanystry, v nichž při reakci byla teplota 600°C. Při aktivaci (zasunutí do generátoru) jednoho z nich v modulu Kvant začal kanystr hořet - kosmonauti si nasadili kyslíkové masky a snažili se požár uhasit, plamen měl více než metr a všude se začal šířit kouř. Po 14 minutách požár uhasl.

V červnu 1997 se řídící středisko rozhodlo zopakovat pokus s ručním naváděním lodi Progress k Miru. Byl využit nákladní Progress M-34 sloužící pro odpadky, jenž měl být odpojen a shořet v atmosféře. 24.6. byl Progress odpojen a byl vypnut jeho palubní radar z důvodu obav z rušení radiového signálu kamery; vzdálenost a rychlost přibližování Progressu byly tedy jen odhadovány z obrazu. 25.6. byl Progress poslán k Miru a měl být naveden k modulu Kvant 1. Progress se přiblížil mnohem rychleji než se očekávalo a v 09:10 UTC narazil do Miru, svou zadní částí porušil solární panel modulu Spektr, čelní částí narazil do stěny Spektru a odplul pryč. Porušenou stěnou Spektru unikal vzduch a v Miru klesal tlak. Po odpojení 18 kabelů a hadic v průchodu ke Spektru se v 9:38 UTC podařilo uzavřít poklop Spektru. Stanice však přišla o více než 50% elektrické energie a oprava trvala několik měsíců. Příčinou srážky byl chybný výpočet hmotnosti Progressu, v kterém bylo o tunu více materiálu než se předpokládalo.

15.10.1997 byla vypuštěna americko-evropská sonda Cassini (7 m, 5,5 t) s modulem Huygens. Od roku 2004 zkoumala Saturn a jeho měsíce. 14.1.2005 na měsíci Titan přistál modul Huygens. V roce 2017 posílala snímky saturnových prstenců. 15.9.2017 svou misi zakončila focením atmosféry Saturnu, ve které nakonec shořela; pro tento zánik bylo rozhodnuto kvůli vyčerpání paliva a zabránění případné kontaminaci některého z měsíců pozemskými mikroorganismy. Celkem sonda urazila 5,6 mld km, 294x obletěla Saturn a na Zemi poslala 635 GB dat.

5.3.1998 americká sonda Lunar Prospector zjistila, že na pólech Měsíce je led. Množství vody bylo odhadnuto na 200 až 300 milionů tun v koncetraci s regolitem 1:100 až 1:300.

1998 - 75 s po startu vybouchla raketa Delta III.

21.7.1998 zemřel americký astronaut Alan B. Sheppard.

29.10.1998 v 19.19 UTC vzlétl raketoplán Discovery (STS-92; vel. Curtis L. Brown (42 let), pilot Stephen K. Robinson (43), lékař Scott E. Parazynski (37), por. Steven W. Lindsey (38), Japonka doktorka fyziologie Chiaki Mukai (46), Španěl Pedro Duque (35), John Hershel Glenn (77)). 7.11. Discovery přistál. Glenn se stal nejstarším člověkem ve vesmíru.

srpen 1999 - Sergej Avdějev se vrátil ze svého třetího pobytu na Miru. Celkem na stanici strávil rekordních 748 dní; rekord překonán v roce 2005.

20.11.1999 ve 22.30 UTC z kosmodromu Ťiou-čchuan odstartovala čínská raketa Long March (Dlouhý pochod) (délka 49,7 m, nosnost 9 500 kg) s čínskou lodí Šen-čou I (Božská loď) (8,7 t) bez posádky. Loď 14krát obletěla Zemi a 21.11. v 19.30 UTC přistála v oblasti Vnitřního Mongolska. Let trval 21 hodin. Čína se tak stala třetí vesmírnou mocností, která je schopna vyslat do vesmíru lidskou posádku. Kosmická loď byla zřejmě postavena po vzoru ruského Sojuzu, je ovšem pravděpodobně určena pro čtyři kosmonauty.

26.1.2000 čínská raketa Dlouhý pochod 3-A a vynesla na oběžnou dráhu čínskou telekomunikační družici Čung-sing-22 o 2,3 t.

květen 2000 - tři kusy americké nosné rakety Delta II dopadly poblíž jihoafrické farmy.

10.1.2001 odstartovala čínská raketa Long March (Dlouhý pochod) II-F s lodí Šen-čou II (Božská loď). Na oběžnou dráhu se dostala opice, pes, králík a hlemýždi.

12.2.2001 americká sonda Shoemaker programu NEAR (Near Earth Asteroid Randez-vous - Schůzka s asteroidy nejbližšími Zemi) přistála na asteroidu Eros (33,6 x 13 x 12 km; 6,687 mld. t; stáří 4,55 mld. let; doba oběhu 1,76 roku; doba rotace 5,3 h; objeven v roce 1898) vzdáleném 316 milionů km od Země. Shoemaker o 495 kg vzlétl 17.2.1996. 14.2.2000 se sonda dostala na oběžnou dráhu planetky ve výšce 323-370 km. Během roku 2000 obíhala kolem Erosu ve vzdálenosti 48 až 320 km, 26.10. se přiblížila až na 4,8 km. Od svého startu nalétala 3,2 mld. km. 12.2. sonda přistála rychlostí 1,5-1,8 m/s na okraji 10 km široké prolákliny Himeros, pouze 200 m od plánovaného místa přistání. Šlo o první přistání sondy na asteroidu a zároveň na nejvzdálenějším tělese od Země. Sonda pořídila asi 180 000 snímků Erosu. 28.2. bylo spojení se sondou přerušeno kvůli velké vzdálenosti od Země. Navázání spojení by bylo možné až za dva roky. Ředitelem programu NEAR byl Robert Farquar.

2001 - ředitelem NASA byl Daniel Goldin.

4.4.2001 odstartovala raketa Delta II se sondou Mars Odyssey. 24.10.2001 sonda dosáhla oběžné dráhy Marsu. První snímky, které sonda pořídila, dokázaly velké množství ledu na jižním pólu Marsu. Záběry pořídil gama-paprskový spektrometr (GRS).

28.4.2001 odstartovala z Bajkonuru raketa Sojuz TM-32 s posádkou Targat Musabajev, Jurij Baturin a Dennis Tito (60 let) - první vesmírný turista. Sojuz se spojil s ISS. Tito za cestu zaplatil 20 milionů dolarů a ve vesmíru strávil 7 dní 22 h 4 min, přičemž absolvoval 128 obletů Země. Loď přistála 6.5. v kazašské stepi.

18.4.2001 odstartovala indická raketa GSLV-D1 (49 m, 401 t), která na oběžnou dráhu vynesla družici o 1 540 kg. Indie se tak zařadila mezi země schopné vynést do vesmíru velké satelity.

8.8.2001 z Cape Canaveral odstartovala raketa se sondou Genesis. Sonda má zachytit částečky slunečního větru. V roce 2004 se má vrátit na Zemi.

březen 2002 -Čína vypustila na oběžnou dráhu loď Shen Zhou III. Loď provedla 108 obletů Země a pilotní kabina s figurínami astronautů poté přistála ve Vnitřním Mongolsku.

28.8.2002 odstartovala nosná raketa Ariane 5 z Kourou a vynesla na oběžnou dráhu meteorologický satelit Meteosat Second Generation. Nový satelit poskytuje dvacetinásobek informací oproti jeho předchůdci, snímky mají širší záběr a jsou kvalitnější.

11.12.2002 z Kourou odstartovala nosná raketa Ariane 5 se satelity Eutelsat Hot Bird 7 a Stentor. Po startu bylo jasné, že raketa nedosáhne požadované rychlosti a byl proto spuštěn autodestrukční systém. Ve 22.24 UTC (3 minuty po startu) raketa explodovala. Satelity měly cenu 250 a 385 milionů dolarů. Start měl původně proběhnout 28.11., byl však odložen, protože se nepodařilo spustit hlavní motor.

Generálním ředitelem programu Ariane je Jean-Yves Le Gall. Do konce roku 2002 bylo uskutečněno 157 misí raket Ariane (z toho 14 Ariane-5), z nichž 11 selhalo (z toho 4 Ariane-5). Ariane-5 má hlavní motor Vulcain-2, který raketu pohání po dobu 9 minut od startu. Nosnost rakety byla 6,8 tuny, vylepšený typ má nosnosti až 10 tun.

16.1.2003 raketoplán Columbia odstartoval k misi STS-107 (posádka vel. Richard Husband, pilot William McCool, letové specialisté David Brown, Michael Anderson, Kalpana Chawla, Lauren Clark a Izraelec Ilan Ramin) - 16 dní experimentů na oběžné dráze. 81,9 s po startu se z vnější palivové nádrže ET oddělil kus pěnové izolace (cca 50 cm / 1 kg) a narazil do náběžné hrany levé poloviny křídla; přišlo se na to až analýzou po startu v řídícím středisku. Druhý den letu se od raketoplánu oddělil neidentifikovatelný předmět; na to se přišlo až analýzou po havárii. Posádka byla informována až 23.1. jako o bezvýznamné události. 1.2. ve 13:15 UTC byly zažehnuty motory OMS. Tepelná čidla v levém křídle začala hlásit nesmyslné hodnoty a pak přestala fungovat, ve 13:59 vypadla čidla levého podvozku. Ve 13.59:32 UTC proběhla poslední komunikace posádky - velitele Husbanda: "Roger, a....". Během sestupu horká plazma pronikla poškozeným povrchem do nitra křídla, kde porušila hliníkovou konstrukci, utrhlo se levé křídlo, o 20 s později se raketoplán rozpadl (ve výšce 45 km nad Dallasem, při rychlosti M=18) a shořel. Jeho trosky dopadly v rozptylu 400 km na území států California, Arizona, Texas a Louisiana, všech 7 členů posádky zahynulo. Celkem Columbia absolvovala 28 letů do vesmíru, strávila 300 dní na oběžné dráze a nalétala 201,5 mil. km. Během vyšetřování bylo 7.7. demonstrováno poškození náběžné hrany kusem izolace.

říjen 2003 -Čína uskutečnila svou první pilotovanou misi do vesmíru; loď Shen Zhou-5, astronaut Jang Liwej, let trval 21 h 22 min.

leden 2004 - na Marsu přistály roboty Spirit a Opportunity. Do konce února 2008 Spirit najezdil 7 528 m a odeslal přes 110 tisíc snímků a Opportunity najezdil 11 669 m a odeslal 102 tisíc snímků.

leden 2004 - americký prezident George Bush jr. oznámil, že k 30.9.2010 bude ukončen provoz raketoplánů.

21.6.2004 vzlétl SpaceShip One a stal se tak prvním soukromým prostředkem schopným vynést do vesmíru člověka. Modul s raketovým motorem se ve výšce 16 km oddělil od nosného proudového letounu White Knight a začal stoupat. Došlo k neočekávaným změnám směru letu, raketový motor běžel 76 s (déle, než bylo plánováno), ale modul úspěšně vystoupal do výšky 100,1 km. Na palubě třímístného modulu byl pouze pilot Michael Melvill (62 let). Konstruktérem byl Burt Rutan. X Prize 10 mil. USD vypsaná v roce 1995 (bez vládních dotací vynést člověka do výšky 100 km) však nemohla být uznána, protože podle jejích podmínek měl být let oficiálně ohlášen 14 dní předem.

29.9.2004 vzlétl SpaceShip One; pilot Michael Melvill plus 180 kg nákladu (ekvivalent hmotnosti dvou cestujících). Let proběhl bez problémů a za necelou hodinu dosáhl výšky 102,9 km. Po 14 dnech let zopakoval a tím byly splněny všechny podmínky X Prize.

14.1.2005 modul Huygens (průměr 270 cm, 352 kg) přistál na Saturnově měsíci Titan. V jeho atmosféře probíhají podobné procesy jako na Zemi a to by mohlo objasnit vznik života na Zemi. Huygens se od sondy Cassini oddělil v prosinci 2004. Během několikahodinového působení na Titanu poslal na Zemi 350 snímků.

2005 - NASA plánovala přistání lidské posádky na Měsíci v roce 2018.

2005 - nový rekord v délce pobytu ve vesmíru je 803 dní; překonán v roce 2015.

25.9.2008 odstartovala čínská loď Shen Zhou-7 s posádkou Zhai Zhigang, Liu Boming a Jing Haipeng. 27.9. Zhigang a Boming uskutečnili výstup do volného prostoru v délce 21 min. Přistání proběhlo 28.9.; let trval 2 dny 20 h 28 min.

15.2.2011 vynesla raketa Ariane 5 svůj nejtěžší náklad - nákladní družici ATV-2; šlo o 56. start Ariane 5 a 200. start rakety typu Ariane.

9.3.2011 naposledy přistál raketoplán Discovery. Raketoplán vzlétl 24.2.2011 ve 21:53:24 UTC, ve 22:30:54 UTC dosáhl apogea výchozí operační dráhy. Discovery na ISS přivezl poslední americký modul - PMM Leonardo, který posádka 1.3. připojila k modulu Unity. 7.3. v 11:59 UTC se raketoplán odpojil od ISS, 9.3. v 15:52:04 UTC zahájil sestup a v 16:57:17 UTC přistál na rwy 15 SLF na KSC. Celkem absolvoval 39 letů do vesmíru, strávil 365 dní na oběžné dráze a nalétal 238,5 mil. km.

1.6.2011 naposledy přistál raketoplán Endeavour. 16.5.2011 ve 12:56:28 UTC vzlétl v rámci miste STS-134 k ISS. 1.6. v 05:29:03 UTC zahájil brzdící manévr a v 06:34:51 UTC přistál na rwy 15 SLF. Celkem absolvoval 25 letů do vesmíru, strávil 296 dní na oběžné dráze a nalétal 197,8 mil. km.

21.7.2011 raketoplán Atlantis provedl vůbec poslední přistání amerického raketoplánu. K poslední misi STS-135 odstartoval 8.7.2011 v 15:29:04 UTC. Přistál v 09:57:00 UTC na dráhu 15 SLF s posádkou vel. Christopher J. Ferguson, Douglas G. Hurley, Sandra H. Magnus, Rex J. Walheim. Celkem absolvoval 33 letů do vesmíru, strávil 306 dní na oběžné dráze a nalétal 202,7 mil. km.

Raketoplán (Space Shuttle) - historie a technické údaje

24.9.2011 okolo 6:00 SELČ na Zemi dopadly trosky americké družice UARS - Upper Atmosphere Research Satellite. 12.9.1991 byla družice (5 900 kg, 9,75x4,57 m) vynesena na oběžnou dráhu ve výšce 600 km raketoplánem Discovery (STS-48) s plánovanou životností tři roky, nakonec však fungovala do roku 2005, kdy fungovalo ještě 6 z 10 měřících přístrojů, sledování bylo ukončeno, družice začala pomalu klesat, v prosinci 2005 přestaly přístroje fungovat. 26.10.2010 musel být proveden úhybný manévr ISS kvůli možné kolizi z UARS. V noci z 23. na 24.9.2011 nekontrolovaně vstoupila do atmosféry a neshořelé úlomky dopadly do Tichého oceánu jihozápadně od Kanady. Šlo o největší neřízeně zřícené těleso za posledních 32 let.

13.11.2014 sonda Philae přistála na kometě Čurjumov-Gerasimenko vzdálené 510 milionů km - první přistání umělého tělesa na kometě. Sonda Rosetta byla raketou Ariane V vypuštěna v březnu 2004 s kosmodromu Kourou.

září 2015 - Genadij Padalka se vrátil ze svého pátého pobytu na ISS. Celkem ve vesmíru strávil rekordních 879 dní a překonal tak původní rekord 803 dní (2005).

22.12.2015 odstartovala raketa Falcon 9 (Space X), po oddělení prvního stupně druhý stupěň na oběžnou dráhu vynesl družice a první stupeň (výška cca 50 m) po 10 min. přistál zpět na Zemi.

 

Na závěr ještě malá poznámečka o jménech. Američtí kosmonauti si mezi sebou říkají běžnými tvary jmen, ale pro ujasnění je zde radši uvedu:
Al - Alan
Bill - William
Ed - Edward
Gene - Eugene
Jack - John
Jim - James
Ron - Ronald
Stu - Stuart
Walt/Wally - Walter

Tenhle čudlík hází na začátek této stránky...