A380

V roce 1988 Airbus začal tajně pracovat na projektu obřího letounu UHCA (Ultra High Capacity Airliner) jako přímou konkurenci Boeingu 747. Projekt UHCA byl představen v roce 1990. 1.7.1994 Airbus oznámil záměr postavit dvoupodlažní dopravní letoun s kapacitou 570 až 840 cestujících a maximální vzletovou hmotností 471 tun. 17.1.1997 byla podepsána smlouva mezi partnery programu nazvaného A3XX. Letoun měl přepravit 555 cestujících na vzdálenost 7 650 NM při MTOW 540 tun (1 190 000 lb) a MZFW 356 tun (784 800 lb). Předpokládané náklady na vývoj činily 11 miliard Euro. V dubnu 2000 byl plánovaný dolet zvýšen na 8 150 NM při plánované MTOW zvýšené na 560 tun a MZFW na 358 tun. V červenci 2000 Emirates Airlines jako první uzavřely smlouvu o nákupu pěti A3XX-100 a dvou A3XX-100F, z nichž první měl být dodán v roce 2006. V září 2000 nastaly změny v plánovaných motorech, které měly mít dmychadlo o průměru 116 in místo původních 110 in, což zvýšilo MZFW na 361 tun a snížilo dolet na 8 000 NM při stejné MTOW. 19.12.2000 Airbus představil program A380. Plocha křídla byla oproti A3XX zvýšena na 845 m2 (9 100 sq. ft) z původních 780 m2 (8 400 sq. ft), díky čemuž potřebné délky vzletu a přistání zůstaly stejné jako u B 747-400, tedy okolo 11 000 ft, a minimální přibližovací rychlost při MLW bude přibližně 145 kt. V roce 2001 Airbus předpovídal, že během následujících dvaceti let bude leteckým společnostem dodáno 1 250 dopravních letadel s kapacitou přes 500 cestujících a 300 strojů jejich nákladních odvozenin. Ve stejné době konkurenční Boeing předpovídal, že zájem společností i cestujících bude směřovat spíše k ekonomické dopravě a možnosti létat dálkové linky non-stop bez přestupů, a vývoj obřího letounu zastavil. Ke konci roku 2001 měl Airbus 85 objednávek na A380. 23.1.2002 začala stavba prototypu. Do roku 2003 společnosti Emirates, Air France, ILFC, Singapore Airlines, Virgin Atlantic, Qantas, FedEx a Qatar Airways objednaly 62 A380. V roce 2004 měl prototyp vzlétnout a v prvním čtvrtletí 2006 měl být první stroj nasazen na pravidelné linky společnosti Singapore Airlines. Ke konci roku 2004 měl Airbus 129 objednávek na typ A380. Celkové náklady na vývoj nakonec dosáhly 12,5 mld. Eur, prodejní cena má být 260 milionů dolarů a ziskovým by se měl A380 stát po prodání 250 strojů, což Airbus očekával v roce 2011. Přímé provozní náklady na cestujícího mají být o 17-20 % nižší než u B 747-400, ovšem otázkou je, zda budou létat vytížené, aby se to skutečně vyplatilo. Plocha kabiny je oproti B 747-400 o 49% větší. Roll-out prototypu A380-841 (F-WWOW, cn 001) se uskutečnil 18.1.2005 v Toulouse. V březnu 2005 měl prototyp vykonat první let a sériové stroje se měly objevit v provozu ve druhém čtvrtletí roku 2006. Prototyp nakonec poprvé vzlétl až 27.4.2005 v 10.29 LT z dráhy 32L letiště Blagnac v Toulouse, přičemž vzletová hmotnost činila 421 tun (928 300 lb) a posádku tvořili Claude Lelaie, Jacques Rosay, Fernando Alonso, Jacky Joye, Manfred Birnfeld a Gérard Desbois; po 3 h 54 min (ve 14.23) přistál opět v Toulouse. Ke dni prvního vzletu Airbus registroval 154 objednávek typu A380 (127 A380-800 + 27 A380F). Dodání prvního A380 Singapore Airlines bylo odsunuto na konec června 2006 a v provozu se tak A380 měl objevit nejdříve v říjnu 2006. 18.10.2005 vzlétl druhý létající prototyp (F-WWDD, cn 004), který je určen pro zkoušky letových výkonů a po ukončení zkoušek bude dodán společnosti Etihad. 3.11.2005 vzlétl třetí létající prototyp (F-WXXL, cn 002), který měl standardní interiér, byl určen pro provozní zkoušky a po ukončení zkoušek bude též dodán společnosti Etihad. 1.12.2005 prototyp dosáhl maximálního návrhového Machova čísla 0.96; k tomu dni Airbus registroval 149 objednávek (132 A380 a 17 A380F), což bylo méně(!), než v den prvního vzletu prototypu. 14.2.2006 došlo při pevnostních zkouškách k destrukci křídla při 145% limitu oproti 150% požadovaným a Airbus proto musel konstrukci křídla zesílit. 12.12.2006 A380 (verze -841/-842) získal certifikaci EASA a FAA; do té doby celkem pět prototypů nalétalo přes 2600 hodin; k tomu dni Airbus registroval objednávky na 166 A380. 4.9.2007 v Toulouse vzlétl první A380 s motory Engine Alliance GP7200 (A380-861 F-WWSH, cn 011, 28.7.2008 dodaný společnosti Emirates jako A6-EDA). První sériový A380 byl dodán až 15.10.2007, konkrétně A380-841 (9V-SKA, cn 003) společnosti Singapore Airlines v uspořádání pro 471 cestujících; na první obchodní let se vydal 25.10. na trati Singapore - Sydney, která trvala 7 hodin. 14.12.2007 byl certifikován A380-861 s motory GP7200. K 28.7.2008 bylo objednáno 202 A380 od 17 společností. V roce 2008 bylo dodáno 12 A380 (5 Singapore Airlines, 4 Emirates, 3 Qantas), přičemž cena A380-800 se pohybovala od 317 do 337 milionů USD; ke konci roku 2008 A380 vykonaly 2 200 letu, přičemž během 21 000 hodin přepravily 890 000 cestujících. Ke konci března 2009 bylo objednáno 200 A380 od 16 společností, přičemž v provozu jich bylo 13. Airbus předpokládal do roku 2027 poptávku po až 1700 těchto letadlech. V září 2009 během letu vysadil jeden motor RR Trent 900 a letadlo se vrátilo zpět do Paříže. 30.10.2009 se Air France staly první evropskou společností (celkově čtvrtou po Singapore, Emirates a Qantas), která převzala A380, konkrétně A380-861 F-HPJA (cn 33) zalétaný 12.2. jako F-WWSB. V roce 2009 bylo dodáno 10 A380. K 31.10.2010 bylo celkem objednáno 234 A380, z nichž 39 bylo dodáno (z toho 16 v roce 2010). 4.11.2010 v Singapuru nouzově přistál A380-842 (VH-OQA, cn 014) Qantas (Singapore - Sydney) poté, co došlo k explozi motoru (destrukci středotlaké turbíny motoru) č. 2 (RR Trent 900) s následným požárem a poškozením křídla včetně hydrauliky a elektrických kabelů; provoz všech A380 s těmito motory byl pozastaven a byla provedena výměna více než 80 motorů tohoto typu; na letadle byla provedena nejdražší a nejrozsáhlejší oprava v historii letectví (143 milionů dolarů) a v dubnu 2012 bylo letadlo vráceno do provozu. V roce 2011 byla cena A380 navýšena o 8,4% na cca 375,3 mil. USD resp. 360 mil. Eur, přičemž k 30.6.2011 bylo objednáno/dodáno 236/51 A380. Do 14.10.2011 nalétalo 58 provozovaných A380 u 7 dopravců přes 350 tisíc hodin a přepravilo přes 15 milionů cestujících; každých 15 minut na jednom z 25 letišť na světě vzlétal či přistával A380. Ke konci roku 2011 bylo objednáno 257 A380. V březnu 2013 byl dodán 100. A380, přičemž flotila A380 devíti společností přistávající na 32 letištích přepravila 36 milionů cestujících; denně bylo vykonáno cca 140 letů. Nejdelší linku A380 (a jednu z nejdelších vůbec) provozovala společnost Emirates na trase Dubai-Los Angeles (13 420 km), od 29.9.2014 je nejdelší linkou Sydney-Dallas (13 804 km, 17 h) společnosti Qantas.
A380-800 má standardní kapacitu 555 cestujících ve třech třídách (22 v první, 96 v business a 437 v economy třídě), maximální kapacita při celoekonomickém uspořádání je 853 cestujících (538 na spodní a 315 na horní palubě). Letoun je poháněn čtyřmi motory Rolls-Royce Trent 970 po 311 kN (80 000 lb) nebo Engine Alliance GP7270 o tahu po 302 kN (67 890 lb); Engine Alliance je konsorcium GE a P&W; obraceči tahu jsou vybaveny pouze vnitřní motory. Délka letadla je 73,0 m (239 ft 3 in), rozpětí 79,8 m (261 ft 8 in), výška 24,08 m (79 ft 7 in), plocha křídla 830 m2 ( 8 920 ft2), vnitřní průměr trupu 6,95 m (šířka kabiny 6,6 m), vnější průměr trupu je 7,14 m a rozchod podvozku 14,3 m. Prázdná hmotnost je 276 800 kg (606 000 lb), maximální vzletová hmotnost je 560 000 kg (1 235 000 lb), MLW je 391 t (851 000 lb), MZFW je 361 t, max. hmotnost platícího zatížení je 83 t. Dolet s maximálním nákladem je 12 000 km, s 555 cestujícími je 14 800 km (8 000 NM), s 525 cestujícími je 15 400 km (8 300 NM), dolet s maximální zásobou paliva (325 000 litrů, 540 600 lb) je 17 377 km (9 383 NM). Cestovní rychlost je 0.85 M (907 km/h), maximální 0.89 M (945 km/h). Počáteční letová hladina je FL 350, maximální dostup činí FL 430 (13 100 m). Výrobce původně uváděl, že 40% konstrukce bude z kompozitů, nakonec kompozity tvoří jen něco přes 20%. Motor Trent 900 je odvozen od Trent 800, má hmotnost 6400 kg, délku 4,54 m a průměr 2,94 m. Motor GP7200 je odvozen od GE90 a PW4000.
Poměrně brzy začala být nabízena i luxusní varianta A380 Prestige "Flying Palace" pro 118 cestujících s doletem 16 500 km, od května 2011 značena ACJ380. Nejdražší z nich (500 mil. USD) vlastní saúdský princ Alvalíd bin Talál.
Nákladní A380-800F (někdy označovaný jen A380F) by měl být schopen přepravit 152,4 tun nákladu na vzdálenost 10 410 km (5 600 NM) při MTOM 583 tun a při pohonu motory Trent 977 nebo GP7277 o tahu po 333 kN. OEW bude 252 t, MLW 427 t, MZFW 402 t. Práce na stavbě prototypu A380F byly zahájeny 12.4.2005 v Nantes. První dva letouny (cn 037 a 053) měly vzlétnout v polovině roku 2007 a o rok později se očekávalo získání certifikace. V roce 2008 byly však kvůli zpoždění veškeré objednávky zrušeny a projekt A380F odložen na neurčito.
Projektovány jsou i prodloužené verze -900 (656 až 960 cestujících) a -1000 a verze s větším doletem -800R. A380-800R měl poprvé vzlétnout v letech 2010-2011, první vzlet A380-900 byl plánován na rok 2014.
Palivové nádrže pojmou až 388 750 litrů paliva. Jen pro zajímavost a srovnání, VOP A380 má plochu stejnou jako křídlo A310 a SOP má plochu větší než křídlo A320; v letadle je 530 km kabelů a 40 300 konektorů.

Tenhle čudlík hází na začátek této stránky...