A300

Vývoj A300 byl zahájen v květnu 1969, kdy byla podepsána smlouva o vzájemné spolupráci na tomto letounu mezi Francií a Německem. Stavba A300 začala v září 1969, roll-out prototypu Airbusu A300B proběhl v červenci 1972 a 28.10.1972 prototyp A300B1 (F-WUAB, cn 001) poprvé vzlétl. Druhý A300B1 (F-WUAC, cn 002) vzlétl 5.2.1973. Všechny A300 mají rozpětí 44,84 m, výšku 16,52 m a šířku trupu 5,64 m. A300B1 byl určen pro 226 cestujících ve dvou třídách. 8.5.1973 vykonal prototyp první automatické přiblížení a přistání. 28.6.1973 vzlétl prototyp prodloužené verze A300B2 s kapacitou 250 cestujících ve dvou třídách a doletem 2 200 km. Tyto čtyři letouny (dva B1 a dva B2) absolvovaly zkušební program a 15.3.1974 byla typu udělena evropská certifikace a byly zahájeny dodávky sériových A300B2. 23.5.1974 byl A300B1 (F-WUAC) nasazen do pravidelného provozu. 30.5.1974 A300 získal americkou certifikaci a zároveň byl nasazen do provozu u Air France na lince Paris-London. V červnu 1975 byla uvedena do provozu výkonnější verze A300B4 s většími palivovými nádržemi, Krügerovými klapkami na náběžné hraně křídla, motory P&W JT9D-59 nebo GE CF6-50C, zvýšenou hmotností a doletem 5 340 km. Verze B2 i B4 měly délku 53,62 m (54,08?)a byly dimenzovány až pro 345 cestujících v ekonomické třídě. V roce 1978 byl zahájen vývoj nákladní verze A300, přičemž byl vyroben A300C4 (Convertible) s velkými nákladovými vraty na levé straně trupu. V prosinci 1980 byla představena čistě osobní verze typu C4, která poprvé vzlétla 6.10.1981 a 8.1.1982 byla certifikována pro provoz s dvoučlennou posádkou (jako první širokotrupý letoun), přičemž v říjnu 1982 byl typ uveden do provozu u South African Airways. Krátce poté byl představen čistě nákladní A300B4-200F o délce 54,07 m s nosností 43 580 kg. Výsledná výkonnější verze A300-600 s maximální možnou kapacitou 375 cestujících poprvé vzlétla 8.7.1983; typ vychází z verze B4, ovšem má prodloužený trup a upravené křídlo, motory P&W PW4000 nebo GE CF6-80C2; zadní část trupu, VOP a vybavení pilotní kabiny jsou z A310; tato verze získala certifikaci pro ETOPS 180. Verze B4 byla vyráběna do konce roku 1984. V prosinci vzlétla verze A300-620C a poté i A300-600F s kapacitou nákladu 50 860 kg. V prosinci 1987 poprvé vzlétla dálková verze A300-600R s vyvažovací nádrží jako má A310-300, motory CF6-80C2A1 a s doletem 6 245 km. A300-600RF. A300-600 má identický kokpit s A310-300, takže piloti mohou létat oba typy bez rozdílného typového výcviku. V listopadu 1990 druhý vyrobený A300 (A300B1, cn 002) vykonal poslední let; bylo to jako OO-TEF u belgické letecké společnosti TEA-Trans European Airways; poté sloužil jako zdroj náhradních dílů. V srpnu 1991 byl zahájen vývoj a 13.9.1994 poprvé vzlétl A300-600ST Beluga (ST - Super Transporter) o délce 56,15 m s motory CF6-80C2A8 a průměrem trupu 7,40 m jako speciální letoun pro přepravu trupů a křídel Airbusů (a tedy náhrada za zastaralé Super Guppy); v září 1995 byl letoun certifikován a v lednu 1996 byl uveden do provozu, přičemž do roku 1998 byly dodány čtyři letouny, pátý a zároveň poslední byl dodán v roce 2001. Od listopadu 2002 byla dodávána nákladní varianta A300-600RF, přičemž poslední stroj byl dodán FedExu 12.7.2007; šlo zároveň o poslední vyrobený A300 (výr.č. 878).

Tenhle čudlík hází na začátek této stránky...